Attersee

Tak a je to konečně tady, kýžený čtvrtek, kterého se mnozí z nás nemohli dočkat - vyrážíme do Rakouska na Attersee. 

Den první

Máme poměrně různočlenou skupinu, a tak za tím co většina z nás jede autem, dobrodruh Tomáš se rozhodl pro netradiční dopravu = v Benešově se chytí kniplu a Cessnou si doletí přímo k jezeru. Protože je na Prahou stále mlha, ještě ráno ověřujeme, jestli doopravdy poletí nebo ho máme naložit na našeho Scubara a vzít ho po dálnici. Ale nééé, prý se to za hodinu roztrhá a poletí…no ono jako se to nad Benešovem opravdu roztrhalo, ale mráčky se přesunuli nad Attersee, tedy jeho let byl odkloněn do Salzburgu. Všichni si v autech představujeme, jak Tomáš se svojí Cessnou 172 brzdí letový provoz nad mezinárodním letištěm v Salzburgu a nad ním se již v několika patrech tvoří kolona Boeingů...

Nenecháme ho uprostřed cizího města, a tak si prodlužujeme cestu a jedeme jej vyzvednout na letiště, nacházíme ho v leteckém muzeu RedBull, které si zároveň procházíme, dotýkáme se stříbrných a naleštěných krasavic, která na nás všechny sice působí majestátně, ale už se těšíme do vody – tedy šup do auta a konečně přijíždíme k Mariovi na ubytování. Už je podvečer, tak ochutnáváme Rakouskou kuchyni, jdeme si lehnout a nechat si snít o následujících hloubkách. 

Den DRUHÝ

U snídaně se scházíme v osm ráno a plánujeme místo ponorů. Pro první den se rozhodujeme vyzkoušet přímo základnu u jezera. Po příjezdu k jezeru nás přivítá mlha, od břehu je vidět sotva na vzdálenost 20 metrů, což dodává hladině magický nádech.

Plánujeme zde dva ponory, přičemž tu máme i kurzy potápění v suchém obleku a hloubkové potápění. Rozdělujeme se tedy do buddy teamů a představujeme si plány jednotlivých ponorů a vrháme se do magické hlubiny. Přímo pod vstupem se nachází plato v 9 metrech se zrcadlem, kde trénujeme vyvažování a další potřebné cviky. Dále v hloubce 22m je lavička, v 27 metrech se na nás usmívá medvídek Haribo a ostatky figurín. 

Při druhém ponoru se již nad hladinu Atterského jezera dostává slunko a nabízí nám plný pohled na modravou hladinu, nad kterou se tyčí Alpské kopce … prostě nádherný den.  

DEN TŘETÍ

Pro sobotní den jsme se rozhodli vyzkoušet lokalitu na 10,kilometru Dixi. Od naší poslední návštěvy zde přibyl obrovský seník, který se nachází v hloubce 10 metrů. Seníkem se dá krásně proplavat, ale candátí polévku nalézáme přímo pod ním. Pokračujeme dále do hloubky na Dixi, kde si cvikýři zkouší na hloubce vyplnit malý test – prý jim to šlo úplně hladce, ale sami se podívejte, zda těmto hieroglyfům budete rozumět. 

Den čtvrtý

Neděle – den čtvrtý a poslední. Po rozloučení s Mariem a Bachtavernou, se přesouváme opět na základnu, kde nás dnes čeká jeden ponor, kde plánujeme rovných 40m. Slunce příjemně osvětluje panoramata hor a hladiny, už od počátku to vypadá na povedený ponor. Po nezbytném plánování ponoru, buddy checku se spouštíme tichou krajinou k hloubce 22m. Zde narážíme na souvislou vrstvu mléčné termokliny s viditelností cca 1m. Tato vrstva má však pouhých 50 cm, tedy prostupujeme ji a viditelnost se obratem zvyšuje na krásných 12-15 metrů. Panuje zde šero a klid, všichni se lehce nadnášíme zhruba dva metry nad dnem a sestupujeme níže a níže. Na počítačích se nám objevují čísla 38-39-40 m. Signalizujeme obrátku a zahajujeme bezpečný výstup. 

Ale… ale… co to na nás ten instruktor zkouší? … Na půlce hloubky upadá instruktor do letargie, ztrácí automatiku a klesá ke dnu…a dva šikovní cvikýři se na něj vrhají a bez sebemenšího zaváhání jej zachraňují a zahajují s ním bezpečný výstup v koordinované spolupráci - poslední neplánovaná zkouška za námi – signálem zakončujeme cvik, vypouštíme bojky a již bezpečně všichni společně stoupáme k hladině. 

Byl to krásný víkend – loučíme se s jezerem a těšíme se, jak se sem opět znovu podíváme!

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.