Dočasná úprava otevírací doby: Prodejna + ParcelShop PPL a GLS 28.9.2022- Středa zavřeno; 29.9.2022-Čtvrtek zavřeno; 30.9.2022-Pátek zavřeno; 3.10.2022-Pondělí zavřeno; 4.10.2022-Úterý Otevřeno 13:00 – 19:00 a dále již otevřeno standardně

Seals Diving Expedition 2022

Cesta - Den 1.  

Po velmi dlouhých třech letech si můžeme skutečně říct, ano … nakládáme auto, sedáme za volant, otáčíme klíčkem a vyrážíme na 1700km dlouhou cestu s týmem „A“. V našem skrovném autě zvaném „Scubaro“ se nachází 4 potápěčské výstroje, 2 freedivingové výstroje, 2 stany, 6 karimatek, 6 spacáků a další potřebné náčiní. Je 9 ráno, krásné sobotní dopoledne a výlet může začít, lámeme jednu hranici za druhou a do francouzského Calais dorážíme ve 21:30h. – tedy o hodinu a půl dříve, než byl plánovaný čas. Pán na přepážce je skvělý a pouští nás na dřívější trajekt. Projedeme první kontrolou a řadíme se do fronty u celnice. Upss … všechny auta musí vyndat všechna zavazadla a poslat je přes rentgen – s Terezou padáme do mdlob, už před představě, že vyndáváme kufr Davida, který váží asi 40kilo, ale za námi se začíná tvořit fronta a celníci přestávají stíhat – tedy otázky, kam cestujeme, jak dlouhou tam budeme a co máme v plánu nás uklidňují – projíždíme v klidu na trajekt, směr Dover. 

Cesta - Den 2.

Zatím co Středoevropani mají již neděli, my připlouváme do Doveru ještě v sobotu. Víme, že máme dostatek času a tak pomalu a v klidu míříme do cíle cesty – Seahouses. Již ve vysněné Anglii si dáváme po cestě malou přestávku na dvouhodinový spánek a pak vyrážíme dál, ani čerstvé uzavírky, které žádná z navigací ještě nezná, nás nezastavují, projíždíme tedy Anglický venkov namísto dálnice. Po cestě se ještě zastavujeme u „The Angel of North“ a pak pokračujeme na malou zastávku v „Alnwick“ v Bradavicích. 

I přes všechny zastávky přijíždíme do našeho kempu o hodinu dříve, tedy jdeme se projít po rybářské vesnici, dáváme si pintu v „The Olde Ship Inn“ a pak jdeme sestavit stan – po tak dlouhé cestě padáme do spacáků jedna radost. V pondělí nás čeká vyzvednout tým „B“ v Edinburgh. 

Cesta - Den 3.

Probouzíme se do deštivého rána, všude okolo nás je mlha a lehce mrholí. Sedáme do „Scubara“ a vyrážíme směr Edinburgh. Po cestě se Tomáš snaží ukázat Tereze krásný hrad Bamburgh, ale i když projíždíme těsně pod ním, není vůbec vidět. Po cestě do Edinburghu nás výstražné cedule upozorňují na „žlutou výstrahu, kvůli dešti a mlze“. Nepropadáme panice – přeci jedeme na sever. V Edinburgh na letišti bezpečně vyzvedáváme tým „B“ naší expedice a přes skotské deštivé počasí je dovážíme zpět do bezpečné Anglie, kde nás již vítá slunce a modré nebe. Stavíme poslední stan, kontrolujeme potřebnou výstroj na následující ponory, večeře a jdeme všichni spát natěšeni na následující den. 

Potápění - Den 1. 

Dnešní ponory, se kvůli velikým vlnám odkládají na odpoledne, v přístavu máme být, až v 14hodin – tedy paráda pro všechny, dopoledne stíháme v klidu „English All Day Breakfast“, výlet do Brenwick - pro chybějící kempovací věci a pak šup, rychlý návrat do Seahouses, protože dostáváme zprávu, že počasí se uklidnilo a můžeme vyrazit dříve – jupíííííí. Rychle balíme připravené cajky a vyrážíme. V přístavu nás čeká Alan – jéééé, jak Tomáš se na něj těšil, skoro mu padnul do náručí, když ho po 3 letech znovu viděl. První balení obvykle trvá déle, ale nyní jsme všichni tak natěšeni, že to trvá jen pár minut a jsme na lodi – jen zapomenuté ploutve „Eda Sheerana“, jak jsme začali přezdívat druhé Tomáše, nás trochu zdrží, ale jedééém – jedééém směr Farne Islands. 

Pro první den vybíráme lehké lokality, hloubka do 10-15metrů u kolonie tuleňů. Obvykle jsou tuleni odpoledne unaveni a kontaktu s potápěči se snaží vyhnout. Ne dnes – dnes ne, hned po zanoření k nám připlouvají a bez jakéhokoliv ostychu okolo nás proplouvají. Mávají na nás svými ploutvemi, smějí se a cení na nás své obří zuby. Po deseti minutách ponoru zaplouváme do čtyř-metrové  průrvy, kde se začíná objevovat slabý proud. Jdeme tedy více ke stěnám a zkoumáme díry, vidíme několik krabů, humrů, nahožábrých a když tu se před Tomášem objevuje „Ostroun Obecný“ – malý žralok, v tuto chvíli malé „bejbátko“ dosahující velikosti tak maximálně 30-40cm., ale pořád je to druh žraloka. Tomáš se snaží upozornit všechny ostatní, ale ti ho nevnímají kvůli množství tuleňů, kteří se pohybují okolo nás.
Prostě hned první den a takovááááá paráda – pecka, to byla. 

Potápění - Den 2.

Pro druhý potápěčský den a náš den „D2“ jsme zvolili také tuleňové lokality. Rozhodli jsme se, že místní vraky, tentokrát necháme svému osudu a poklady z galeon si vyzvedneme následující rok. Stále bylo mírně oblačno a větrno, tak jsme naplánovali ponory, až na odpoledne. V přístavu, už jsme byli jak jednotka rychlého nasazení – netrvalo nám to ani 15 minut a už jsme pod ostým pohledem našho kapitán Alana frčeli k ostrovům. První lokalita byla krásná, plná hrajících se tuleňů, dokonce i velikých humrů a „Spider crabs“. Jako druhou lokalitu jsme nechali Alana zvolit lokalitu naprosto úžasnou – nikdo z nás, snad nezažil takovou nádheru, která nás čekala. Proplouvali jsme chaluhovým rájem, padali do modrých průrv, nahlédli do temných jeskyň … na závěr ponoru, nás neminul opět s našimi kamarády – tuleni. 

Potápění - Den 3.

Je čas na vrak – začátek ponorů se nám již posunul na krásné dopoledne, vítá nás slunce a je parádní den. Dnes bychom snad mohli alespoň, jeden vrak vidět. Vrakové potápění volíme jako druhý ponor a prvnímu dáme přednost tulení školce. Kotvíme přímo u majáku, kde se na břehu povalují mladí jedinci, nehodláme je plašit. Jsou všude okolo lodi, opatrně tedy skáčeme do vody. Někteří z nás se vydávají, směrem k ostrovu blíže k mláďatům, jiní se nechají unášet proudem na severozápad. Po 30 minutách se všichni setkáváme nad chaluhovým lesem, který svými listy mává sem a tam, občas někdo z nás dostane chuť se do této změti dostat a tak vnímáme poslední zakopání ploutvemi, než se po pár minutách opět z lesa vynoříme.

Na vrakový ponor se přemístíme k menším ostrovům, které při přílivu nejsou vidět, tedy oni nejsou vidět ani teď. Dle plnu skáčeme do vody a rovnou klesáme na určenou hloubku 18m. Po 5minutách plavání v této hloubce narážíme na skalní průrvu, která s námi sestoupá po stěně do 25m, plaveme dále severním směrem, když v tu chvíli můžeme na dně vnímat drobné kousky vraku – jsme blízko. Po následujících pár metrech narážíme na obrovské bojlery parníku. Prohlížíme si je, obeplouváme a i v této hloubce k nám připlouvá tuleň. Je zvědavý, hraje si s námi, škádlí nás – je to mazel, bohužel netuší, kolik času nám zde zbývá. Tedy loučíme se s ním a pomalu po stěně zahajujeme výstup. Narážíme na malou jeskyni, kde právě probíhá souboj dvou humrů – není to ledajaký souboj, pod hladinou slyšíme třískání klepet a padání okolních kamenů. Je to souboj Titánů, nebo Gladiátorů? Na vedlejší stěně tiše tento souboj sleduje párek krabů – co si asi myslí, a jak souboj dopadne? Netušíme… i tuto hloubku již musíme opustit a vydat se směrem k hladině. 

Potápění - Den 4.

A je to tady náš poslední den potápění u „Farne Islands“. Nééé, nejsme smutní, protože víme že to bude krásný den. Je slunečno a zanořujeme se na „Lvíčkově“ nejoblíbenější lokalitě. Padáme do hloubky 12m a pod námi se nachází ještě dalších 15m, ale my zůstáváme zde, abychom našli „Krále humrů“, Mistra „Spider Crabs“ a další podmořské kamarády. Opatrně vplouváme v hloubce 12m do úžiny – viditelnost je nízká, pohybuje do 5m, plaveme pomalu. Před námi se začínají objevovat světlé stíny, mžouráme očima … ano je to veliké stádo tuleňů, je jich okolo nás desítky – šedivé, bílé, tmavé – někteří si s námi hrají, někteří utíkají. Tomáš zabořuje hlavu do známých děr, hledá humry – ti královští, tu však již nejsou, nahradili je po třech letech mladší jedinci, neméně krásní, jen menší. 

Potápění - Den 5.

Nyní je to již den plný odpočinku, máme po expedičním potápění a je čas na slíbené výlety. Dle přání týmu se vydáváme do „Bradavic“ a po večerní debatě rychle rozbíjíme stanoviště a ujíždíme za zvuků „DJ Michal“ do skotského Edinburgh. 

Za nás to byla „Pecka – nebo Paráda“, jak chcete vy, ale každý výlet sem, prostě stojí za to. 

Těšíme se na následující rok.